Naše skupina byla čistě pražsko-brněnská, čekaly nás týmy Techniky, Eagles, Kotlářky a Sabatu. Skupinou jsme podle papírových předpokladů měli proplout celkem lehce, ale hned první zápas s Kotlářkou nám hrubě nevyšel.

Zpočátku vše vypadalo dobře, Zachy na kopci vydržel s limitem 35 nadhozů suveréním způsobem až do 4. směny a když odcházel po 5. směně z kopce Ray, stále jsme drželi no hitter a vedli 10:1. V dohrávce poslední šesté směny se však Kotlářka díky našim chybám a bbčkům našich relieverů nadechla k náporu, dokázala přidat několik hitů a vyrovnala zápas na 10:10. V extrainningu pak obrat dokonala a vyhrála 12:13.

Tento zápas dost poznamenal psychiku hráčů a naše další výkony ve skupině nebyly příliš přesvědčivé. Zápas s Technikou jsme sice bezpečně dovedli k vysoké výhře 13:2, ale k výsledku pomohl fakt, že se soupeř šetřil na jiné, pro něj důležitější zápasy.

Hned další zápas se Sabatem jsme se znovu velmi natrápili. Soupeř poslal pomalého nadhazovače, který nás první tři směny v útoku zcela smazal a když už se nám povedl dobrý kontakt, tak šel přímo do rukavice. V nervózním zápase nás ve hře držel velmi dobrý výkon Kuby Bílka na kopci, ale na probuzení v útoku jsme dlouho čekali marně. Až ve čtvrté směně naše pálky ožily, skórujeme hned devětkrát a jdeme do vedení 10:1. Tento stav zápasu je pro nás očividně zakletý, takže v poslední směně vyrábíme tři chyby v poli za sebou, kvůli limitu musíme střídat nadhoz a nakonec dovolujeme Sabatu stáhnout až na konečný stav 10:6.

Tato výhra v kombinaci s ostatními výsledky ve skupině nám již před posledním zápasem s Eagles zajistila postup do semifinále. Oba týmy tak šetřily nadhazovače a střídaly je v limitech. Naše trio Ray, Tom Oppelt a Krejča si s pálkaři Eagles poradilo bez problémů. Pražský tým vystřídal nadhazovačů jednou tolik, ale nefungoval žádný, takže jsme si v poklidu došli k výhře 14:0. Hlavně se však probudil útok a dařilo se nám dobře kontaktovat balón.

Do semifinále jsme šli z prvního místa a našim soupeřem byli Draci, na které jsme byli namotivovaní a věřili si. Namotivovaný byl ale i soupeř a dřív než jsme zahráli druhý aut jsme již po smršti hitů dostali tři body. Mnoho nadhazovačů by takový začátek položil, ale Zachy ukázal, proč je naší jedničkou a nevydařený začátek na sobě nedal nijak znát. Při poradě na kopci na něm byla vidět maximální koncentrace a vůbec si nepřipouštěl, že by nezvádl dračí útok zastavit. Hned jsem věděl, že už Draky k ničemu velkému nepustí. Jak začali Draci na nás, tak jsme začali v útoku i my. V dohrávce snižujeme dvěma doběhy a po čisté obraně rozhodujeme ve druhé směně o celém zápase. Velká útočná smršť znamená osm bodů na našem kontě. Zachy na kopci už Drakům nedovolil zápas zdramatizovat a zápas nakonec vyhráváme po skvělém výkonu 13:4.

Ve vytouženém finále se utáváme s Třebíčí. Máme pošetřené nadhazovače, které jsme chtěli, Toma Oppelta a Raye a hned první směnu proti Kovaříkovi obsazujeme všechny mety bez outu. Dva dlouhé odpaly do zadního pole znamenají vedení 2:0. Oplťák první dvě směny Nuclears k ničemu nepouští, ale ve třetí přichází bouřka a obrat. Komisař turnaje pro mě zcela nepochopitelně nechává zápas dále hrát a hazarduje se zdravím hráčů. Tom s blesky nad hlavou ztrácí kontrolu a bbčky dovoluje Třebíči třikrát doběhnout, pak přichází i silný déšť a s Třebíčí se domlouváme, že zápas dohrajeme druhý den U Hrocha. 

Zápas pokračuje v půlce třetí směny s novými nadhazovači a my hned z prvního útoku několika hity třikrát skórujeme. Dalšími dvěma body v páté směně dokonce zvyšujeme na 7:4. Zápas ukazuje opravdu to nejlepší, co jde v kadetském baseballu vidět. Například Zachyho skvělý příhoz ze zadního pole, kterým autuje běžce na domácí metě. Od šesté směny začíná Třebíč dotahovat, nejdříve jedním bodem a poté v poslední směně využívají naší chyby ke dvěma doběhům. V poslední chvíli tak vyrovnávají na 7:7. My máme v dohrávce běžce s jedním outem na druhé metě, ale vítězný bod se nám stáhnout nedaří a zápas jde do nastavení. V extrainningu Třebíči vychází vše, na co sáhne, naopak my si nervózní obranou příliš nepomáháme a Nuclears skórují hned pětkrát. Na zvrat už nám v dohrávce schází síla a po těžkém boji ve finále prohráváme 7:12.

Dnes, den po prohraném finále, je asi většina hráčů stále zklamaná a je to přirozené, ale myslím, že každý z kluků (a Nikča) mohou být na sebe hrdí. Ne na tento turnaj, ne na letošní jaro, ale na všechny ty roky poctivé práce, která z nich pro letošek udělala favority na zlato. A co je ještě důležitější, udělala z nich individuálně skvělé hráče, kteří to můžou dotáhnout daleko. To je pro mě osobně nejcennější.

Pokud se skvělým týmem nevyhraji zlato, budu spokojenější, než kdybych vyhrál zlato s průměrným týmem, kterému by přálo štěstí ve dvou důležitých zápasech na turnaji. A teď mám právě ten skvělý tým, který akorát nedokázal vyhrát zlato, ale jsem spokojený. Když jsem tuto generaci hráčů začal před pěti roky trénovat, tak jsem ani nevěřil, že jednou vyrostou v takto kvalitní tým.