Naše skupina se hrála na Kraví hoře a kromě nás se v ní nacházela domácí Technika Brno, Třebíč Nuclears a Sharks Spálené Pořičí. V pátek nás čekal pouze jeden zápas, a to proti Třebíči. Na kopci si zápas rozdělil Vojta Menšík a Dan Ondroušek. Oba předvedli výborný výkon a povolili soupeři pouze jeden bod v závěru utkání, a to i za přispění spolehlivě hrajícího pole. Na pálce jsme dokázali nastřádat pět bodů, zejména díky dobrým odpalům v klíčových situacích, díky čemuž jsme zvítězili 5:1.

V sobotu jsme odehráli dvě utkání po sobě. První bylo proti Spálenému Pořičí. Soupeř na nás vytáhl svého nejlepšího nadhazovače Pavla Šrámka. My jsme naopak kvůli nedostatku nadhazovačů byli nuceni šetřit. Výsledkem byl dramatický zápas. Soupeřův nadhazovač házel velmi dobře a my jsme měli problémy dostat obranu Pořičí pod větší tlak, i když byla výrazně horší než ta naše. Naproti tomu naši nadhazovači měli problémy se strikezonou a tak jsme nakonec vyhráli až v dohrávce poslední směny 6:5.

Druhý sobotní zápas nás čekala domácí Technika Brno, obhájce prvenství z poháru, nutno ale dodat, že oslabená o jednoho ze svých nejlepších hráčů. Věděli jsme, že k postupu nám bude stačit i těsná prohra, ale do zápasu jsme šli s jasným cílem – vyhrát. Začal za nás házet Kuba Mánek. Soupeř se bohužel velmi rychle ujal vedení a my jsme museli dotahovat. To se nám začalo dařit, když byl po druhé směně z kopce vystřídán Burian, který odházel první dvě směny zcela dominantně. I přesto jsme celé utkání tahali za kratší konec provazu a nejblíže jsme se dostali do remízového stavu 6:6. Prohráli jsme 6:7 až v dohrávce poslední směny na balk našeho nadhazovače. I tento výsledek nám zajistil postup do semifinále z prvního místa ve skupině.

Semifinálovým soupeřem nám byli Arrows Ostrava. Bez dlouhého rozmýšlení jsme se rozhodli, že do tohoto zápasu půjdeme naplno a uděláme všechno pro to, abychom byli ve finále. Nadhazovat za nás začal Vojta Menšík a za Ostravu Michal Prokeš. Výsledkem bylo, že se utkání stalo soubojem nadhazovačů. Do sedmé, poslední, směny jsme vstupovali za stavu 2:1 pro nás. Vojta na kopci předváděl nejlepší výkon za celou sezónu, ale nadhozy mu docházely rychleji, než bychom chtěli. Na začátku sedmé směny jsme dokázali zahrát double play, když jsme nejdřív vyoutovali běžce na druhé metě a poté příhozem domů i běžce z třetí mety. Bohužel se při této rozehře zranil Adam Jacques a Vojta musel kvůli dosažení limitu z kopce. I přesto, že jsme měli dva outy a běžce na první metě, nepodařilo se nám ze směny dostat bez bodu a udržet vedení v zápase, když soupeř srovnal po metě zdarma na 2:2. V dohrávce nás i nadále držel skvěle házející Prokeš a šli jsme tedy do extrainningu. V něm byl soupeř výrazně úspěšnější, když dokázal díky kombinaci odpalů a met zdarma doběhnout hned šestkrát. My jsme oproti tomu dokázali vrátit jen jeden bod a zápas, ve kterém jsme téměř celou dobu vedli, jsme ztratili výsledkem 3:8.

V zápase o bronz jsme nastoupili proti Třebíči Nuclears, na kopci s Lukášem Zachovalem. Aniž bychom se chtěli vymlouvat, semifinálová prohra se na celém týmu podepsala velmi těžce, a bylo obtížné najít po čtyřech vyčerpávajících zápasech dostatek fyzických i psychických sil. Výsledkem byla prohra 6:9, když jsme nedokázali na soupeře výrazněji zatlačit a naopak jsme chybovali v obraně a bojovali na nadhozu se strikezonou.

Z turnaje si tedy opět odvážíme nepopulární čtvrté místo, stejně jako tomu bylo na poháru. Je to obrovská škoda zejména po bitvě, kterou jsme svedli v semifinále. Na druhou stranu nejde o špatný výsledek, když zvážíme, že jsme měli jeden z nejmladších týmů na turnaji. V základní sestavě jsme měli dva hráče z mladších kadetů a naopak pouze dva hráče ročníku 1998. Odehráli jsme velmi těžké a vyrovnané zápasy, které klukům dali neocenitelné zkušenosti.

Sezónu hodnotíme jako úspěšnou, prokázali jsme, že s Hrochy se musí počítat a patříme mezi nejlepší týmy v kategorii. Hráči udělali velký pokrok, zejména na pálce. V obraně jsme pak výrazně zvedli svůj standard, což pro nás bylo klíčové kvůli absenci většího počtu dominantních nadhazovačů.

V čem naopak máme rezervy je mentální aspekt hry. Hráči se nechávají až příliš jednoduše vykolejit vlastním neúspěchem během zápasu nebo těsným výrokem rozhodčího. To je potom negativně ovlivňuje během zbytku utkání a nejsou schopni podat maximální výkon. Rovněž to negativně ovlivňuje zbytek týmu. Pevně věříme, že na tomto i dalších aspektech hry budeme moct příští sezónu dál pracovat, a to v novém areálu.

Na závěr bychom chtěli poděkovat hráčům za jejich odhodlání a práci v průběhu celé dlouhé sezóny. Poděkování si zaslouží i rodiče, a to za podporu celého týmu. Zejména během MČR v Brně nás totiž přišli podpořit v značném počtu. Díky!