I trenérský tým přivítal nováčka, když se k nám připojil John. A aby změn nebylo málo, pro ty největší basebalové nadšence jsme spustili tréninkový program, kde mohli trénovat v podstatě každý den. Pospec i několikrát denně.

Teď by asi měla přijít část o Covidu, ale o tom už bylo všude napsáno tolik, že bude lepší ho prostě přeskočit.

Poslední květnový víkend konečně začala sezóna.

Extraliga U18 je spíše taková rozehřívací soutěž, kde se samozřejmě snažíme každý zápas vyhrát, ale hlavní je rozdělit co nejsmysluplněji hrací čas mezi náš početný tým a otestovat si hráče v různých situacích, udržet je motivované a sebevědomé.

Vychází to i z kvality týmů, která kolísá od silných Draků po mladý tým kadetů Třebíče, který soutěž využívá spíše k tomu, aby se jejich mladí kluci dříve otrkali. Každý zápas jde k něčemu využít. I kdyby to mělo být jen zvýšení sebevědomí a dobrá nálada. V každé fázi sezóny se některý hráč zrovna trápí a 3 hity za zápas potěší i když jsou proti slabšímu soupeři, co dostane o rozdíl.

Ligu končíme s bilancí 9-3, přičemž všechny tři prohry si připisujeme s Draky.

Zkrácená sezóna utíká jako voda a velmi brzo jsme začali v kalendáři pokukovat po MČR. Na konci prázdnin jsme absolvovali ještě krátké soustředění v Šumperku, kde jsme strávili 4 dny na hřišti, ale hlavním cílem bylo spíše vyvézt kluky na pár dní z domu ať utuží partu.

Na MČR máme ve skupině s Eagles, Tempo a Klasik Frýdek-Místek a naše výkony jsou trochu rozpačité. Nejdřív jsme si vyšlápli na jednoho z nejlepších nadhazovačů této kategorie Michala Zelenku a za tři směny mu nasázeli 6 bodů. Tady super. Pak ale přišel zápas s Klasikem, který jsme sice díky Márovi na kopci celkem v poklidu vyhráli, ale výkon na pálce nebyl nic moc. A to na nás neházela žádná esa. Podobné to bylo i při prohře s Eagles, kde nás 5 směn držel Vasko Kolev. To není špatný nadhazovač, ale nulu by nám dát neměl.

Výsledkem bylo druhé místo ve skupině a tedy těžší semifinále proti Drakům.

Tady už bylo jasné, že na nás budou házet pouze kvalitní rychlí nadhazovači. Je to trochu paradox, ale doufali jsme, že nám to bude vyhovovat. A taky že ano. Ještě dva týdny před republikou nás Hrbek doslova vymazal, ale teď jsme mu to vše vrátili, nepomohlo ani střídání za Merganse. Po čtyřech směnách vedeme 10:1. Kdo by si ale myslel, že je konec, mýlil by se…

V 6. směně odchází z kopce Viktor a střídající Pedro soupeři chutná o poznání více a začínají létat tvrdé dlouhé odpaly. Každopádně náskok máme, striky hážeme, v hlavě vypadá Pedro taky ready, tak věříme… Ale nepomáhá ani obrana a tak nám najednou v dohrávce zápasu stojí vítězný bod na druhé metě. Napětí by se dalo krájet. Nadhoz. Švih. Strikeout. Jsme ve finále.

Znovu se potkáváme s Eagles, kteří si ve snažším semifinále pošetřili dva nejlepší nadhazovače. My už máme zásoby rukou přece jen trochu prořídlé.

Raye podzim nezastihl v ideální formě, ale zde předvádí velmi slušný výkon. Pálkaři proti svižnému Konrádovi také nezahálí a tak před dohrávkou 6. směny vedeme 5:3. Bohužel tady už Rayovi došly síly, první tři pálkaři obsazují metu a i přes střídání na kopci Eagles čtyřmi body otáčejí.

Poslední pálka, Eagles vytahují closera Vojtu. Přichází bb a hit a ve vzduchu je cítit drama. Bohužel jen na chvíli. Vojta zápas zakončuje třemi strikeouty a zlato tak letos putuje do Prahy.

Přestože jsme všichni doufali, že zlato obhájíme a byli jsme po finále zklamaní, odehráli jsme dobrou sezónu a kluci odvedli super práci. Mnoho z nich se letos prosadilo i do EXL a další to čeká za rok dva, pokud na sobě budou dál pracovat. Radost mám i z toho, že spolu kluci drží i mimo hřiště.

Díky rodičům, dalším trenérům a všem, kteří mají zásluhu na tom, že nám to takto hezky šlape.