Skupinou jsme prošli téměř bez zaváhání i když odehrát čtyři zápasy v pěti hodinách byl velmi náročný úkol. Postupně jsme porazili Klasik Frýdek-Místek, domácí Hlubokou, Skokany Olomouc a Techniku Brno. Opět jsme podobně jako v Blansku pálili spoustu odpalů do vzduchu, ale tentokrát nebyl čas trénovat v klecích a navíc nám soupeři spoustu rutinních outů „odpouštěli“.

První ze skupiny jsme postoupili rovnou do čvrtfinále, kde jsme na soupeře čekali až do soboty, do pěti odpoledne. V sobotu dopoledne tedy proběhl hod do dálky, v rámci zkráceného dovednostního klání Masters, a trénink v pálkařské kleci. Po obědě jsme měli asi tři hodiny volno, které někteří využili k návštěvě nedalekého zámku.

Čtvrtfinále. V pořadí druzí Wolfs Domažlice (skupina C) nestačili na třetí tým z naší skupiny (D) a tak se znovu potkáváme s Frýdkem-Místkem. Je vidět zlepšení v obou týmech (první zápas proběhl v pátek hned v 9:00). Oba týmy mají na svědomí dva odpaly až za plot, ale naši pálkaři jsou přecejen lepší, naše obrana nezmatkuje a tak celkem pohodlně vítězíme 16:8.

Neděle ve znamení final four. V semifinále, hraném bez časového omezení, na šest směn, narážíme na vítěze letošního SuperCupu Třebíč Nuclears, kteří hned od začátku první směny ukazují svoji kvalitu. Dostávají nás pod silný tlak a těží z něj pět doběhů. Nevzdáváme se. Na pálce pálíme tvrdě, ale zatím skvělá Třebíč nás k ničemu nepouští. V poli se ale měníme k nepoznání, když uděláme chybu, jsme schopni se navzájem podpořit a zahrát out na další metě. Třebíč navíc začíná pálit spoustu jednoduchých luftů, čímž nám práci dost usnadňuje. Stav zápasu se nemění až do dohrávky čtvrté směny, kde náš první pálkař Miki Soldán odpaluje nechytatelný odpal do středního zadního pole, ve kterém míč projde až k plotu a je z toho náš první bod zápasu, oběhový homerun. V této směně se již neprosazujeme, ale konečně vidíme, že i Třebíč je schopna dělat chyby. Celá pátá směna je zcela v naší režii. Rychlé tři outy nás posílají na pálku, kde soupeře dostáváme pod velký tlak a i se spoustou chyb se jim nepodaří zahrát jediný out. Je to až neuvěřitelné, ale vedeme 6:5, stačí tedy zahrát poslední tři outy. To se nám nakonec nedaří, dostáváme jeden bod a tak musíme nastoupit k dohrávce zápasu. Tam bez jediného outu plníme mety a vítězným odpalem se opět blýskla naše první meta Miki.

Zápas to byl opravdu úžasný, plný nervů. Důležité je, že víme, že můžeme hrát špičkový baseball s kýmkoliv i za nepříznivého stavu.

Následuje rychlý oběd a finále. Tam se utkáváme s typickými favority Draky Brno. V první směně hned stahujeme dva doběhy, v dohrávce ovšem dostáváme tři. Stav 2:3 vydrží asi další dvě směny, ale potom hodně chybujeme. V jedné směně nás dokonce zachraňuje až pravidlo o pěti dobězích a tak se skóre po odehrání všech šesti směn zastavuje na 2:13. Jsme stříbrní. Po zásluze. Šest výher a jediná prohra, to jen dokazuje.

Na turnaji jme ukázali velkou chuť se poprat o nejvyšší příčky i když ve final four nám nikdo moc nadějí nedával. Je to hlavně o zkušenostech a to i při velkém tlaku, kde rozhodují drobné chyby, zůstat v klidu. Pro spoustu hráčů to byla vůbec první medaile a tak doufám, že kluci potřebné zkušenosti nasbírali a i v dalších ročnících budeme schopni bojovat o příčky nejvyšší.

Rád bych ještě zmínil, že jsme v týmu měli hráče s nejdelším hodem v Masters. Lukáš Kalandra přehodil magickou hranici 50m (přesně 50,5m), takže přecejen jedno prvenství z turnaje přivážíme!

Na závěr díky všem rodičům s jakým nasazením a ochotou fungovali po celou dobu turnaje. Věřím, že turnaj na Hluboké byl velký zážitek a také přínos nejenom pro hráče, ale pro nás pro všechny.