Nevěděli jsme, co od zahraničních soupeřů očekávat. Už první pohled na naše soky ve skupině ale napověděl, že nás čeká opravdu hodně práce. Belgická akademie byl technicky dobře vybavený tým s kvalitními švihy, kvalitními nadhazovači a hráči byli velmi dobří atleti. Ruský výběr naopak, co u některých chybělo v technice a baseballových dovednostech, to dohnali centimetry a kilogramy. Půlka týmu měla s přehledem kolem 180 centimetrů. Skupinu doplňovali pražští Eagles, takže aspoň v jednom případě jsme věděli, do čeho jdeme. Celkově bylo hodně znát, že zatímco na turnaji mohli hrát hráči narození po 1.5.1999, tak náš tým většinově tvořili hráči ročníku 2001. S tím jsme ale do turnaje šli a hráči věděli, že budou hrát proti starším.

První zápas jsme hráli s Belgičany, kteří na nás vyslali ze začátku velmi rychlého nadhazovače, navíc s kvalitní točkou. Na pálce jsme tak hráli na malé úkoly a díky dvěma bb, baserunningu a kontaktování míče do hry jsme dali i jeden bod a ubrali soupeři dost nadhozů na to, aby se svého startera rozhodli šetřit na další dny už po druhé směně. Další nadhazovači už pro nás byli přijatelnější a začali jsme se prosazovat i hity. Na nadhozu za nás začal Zachy, který odházel dvě skvělé směny, než jsme se ho rozhodli také šetřit pro další dny. Vystřídal ho Sušenka a své tři směny zaházel snad ještě lépe. Od obou krásná ukázka, že udržet kvalitní pálkaře jde i bez bomby v ruce, stačí střídat rychlost, držet nadhozy nízko v zóně a házet striky. Zápas byl dramatický až do konce, kde se ale ukázala asi větší zkušenost soupeře a tak jsme první zápas prohráli 4:6. Po zápase nás belgičtí trenéři chválili, hlavně když zjistili, kolik je většině našich hráčů let.

Povzbuzeni výkonem jsme ihned nastoupili proti Eagles. Pokud jsme chtěli bojovat o postup, byl tento zápas povinnou výhrou. To si uvědomovali i hráči a tak jsme na soupeře v útoku nastoupili takovým způsobem, že už ve druhé směně bylo po zápase. Pražskému týmu nepomohlo ani střídání nadhazovačů a za tři směny jsme jim naložili 18 bodů. V dohrávce jsme pak šetřili nadhazovače, takže soupeř lehce zmírnil prohru na konečných 18:6.

O postupové druhé místo jsme si to rozdali s týmem z Ruska. Na kopec jsme poslali Martina Hofbauera a plán byl jednoduchý, držet balón u kolen, protože cokoli vyššího hrozilo při výškové převaze Rusů homerunem. Hofík si s těžkým úkolem poradil na výbornou a hlavně díky němu byl celý zápas vyrovnaný. Za Rusko nadhazoval jeden z jejich gigantů, který sice neházel tak rychle, ale z jeho postavy šel respekt a házel pro kluky těžko čitelný slider. Někteří měli z velkého hráče zbytečný strach, ale celkově jsme bojovali a dali několik hitů, ale stačilo to pouze na jeden bod. Až v páté směně se nám podařilo několika hity a metami zdarma otočit skóre a donutit Rusko ke změně nadhazovače. Ten však situaci s plnými metami a jedním outem i s pomocí několika zvláštních rozhodnutích rozhodčího zvládl a my šli do dohrávky s náskokem jednoho bodu. Hofík už měl 80 nadhozů a tak ho s jedním outem po metě zdarma vystřídal Tom Oppelt. Rusům se daří dva tvrdé kontakty a jedna naše chyba a otáčejí zápas na konečných 4:5

Pro nás to znamenalo, že o víkendu budeme hrát jen zápasy o 9. - 14. místo. Nejdříve byla naším soupeřem slovinská Ježica. Utkání mělo začínat v 18 hodin, ale kvůli nekonečnému zápasu Eagles se Srbskem nabral program hodinové zpoždění. Utkání začalo na hranici regulérnosti, od druhé směny už byla opravdu velká tma a šlo o zdraví. Začalo i pršet a nakonec jsme po čtyřech směnách a 50 minutách zápas ukončili. Za nás odházel celý zápas Tom Oppelt. Nebylo to nic slavného, ale za podmínek, za jakých se hrálo, se nedaly čekat zázraky. Slovinský tým byl o několik tříd slabší než Rusové nebo Belgičané, ale stejně tak šel dolů i náš výkon, vůbec jsme nebojovali, nehráli agresivně a vůbec to vypadalo, že už tento zápas nikoho z kluků nebaví. I tak jsme ale utrpěli výhru 5:4 a v neděli tak hráli o konečné 9. místo.

Posledním soupeřem nám byl srbský tým. Před zápasem jsem zdůrazňoval, ať turnaj zakončíme kvalitním výkonem, ale očividně to bylo všem jedno. Opět zavládla naprostá nesoustředěnost. Většina hráčů vypadala, že jim je jedno, jak zápas skončí. Zápas začal Zachy, ale vydržel jen jednu směnu. V poletujícím chmýří se mu buď ozvala alergie, nebo se na ni minimálně vymluvil, každopádně působil na kopci odevzdaně a v první směně dostal 5 bodů. Zbytek zápasu odházel velmi dobře Krejča. Na pálce to byla jedna velká hrůza, švihání míčů u hlavy nebo do země, neschopnost se načasovat na průměrného nadhazovače a příšerný baserunning. Srbové vyhráli 7:6 a my tak obsadili konečné 10. místo.

Nevím jestli turnaj hodnotit jako podařený nebo ne. Čtvrtek a pátek jsme hráli velmi dobře a i když jsme dva zápasy ve skupině těsně prohráli, na naši hru se dalo koukat. V sobotu a neděli to naopak vypadalo, jako by hrál úplně jiný tým. Jestli pro nás ale není motivace hrát o deváté místo, tak holt musíme mít takové výsledky, abychom postoupili do čtvrtfinále. Když se nám tohle nepodaří, nemůže se stát, že nás hrát s "nějakým Srbskem" nebaví. Tak se dobrý tým nechová. Na turnaj jsme nejeli pro výsledky, to jsme mohli přijet se staršími hráči, ale pro kvalitní přípravu a novou zkušenost. Věřím, že první tři zápasy nám toho daly hodně, zápasy o umístění nám nedaly nic, kromě zkažení dobrého pocitu z pěkného turnaje.

Pochválit si zaslouží za první tři zápasy všichni. Nadhazovači zvládli s pomocí na naše poměry nadstandartní obranné hry outovat velmi dobré pálkaře a udrželi nervy ve vypjatých okamžicích. Na pálce jsme těžkým nadhazovačům nedali nic zadarmo a měli dobré starty na pálce, proti slabším jsme dobře kontaktovali balón a dávali hity. Všichni kromě českých týmů házeli točku nebo slider, což je pro nás taky dobrá zkušenost a za rok se můžeme znovu účastnit téměř s úplně stejnou sestavou, protože jsme byli jedni z nejmenších a nejmladších týmů na turnaji.

Na závěr musím poděkovat rodičům za podporu a pomoc s ubytováním a organizací a Dvořkovi, který přijel na víkend vystřídat Matesa, bohužel jsme mu úplně neukázali, že umíme hrát dobrý baseball.