Kubo, na konci loňské sezóny jsi odletěl hrát baseball a studovat do Arizony v USA. Můžeš přiblížit, o co vlastně jde a jakou soutěž hraješ?
Zdravím všechny fanoušky baseballu, především pak ty Hroší! Během loňského roku se mi naskytla zajímavá příležitost, studovat a při tom hrát baseball na škole v USA a rozhodl jsem se do toho jít. Co se týče soutěže, tak je to tu trochu složitější, ale pokusím se to krátce vysvětlit. Základní rozdělení je asi na 2 základní proudy – ligy škol 4-letých a 2-letých (Junior College). Každé z odvětví se potom dělí na 3 divize podle úrovně ligy. Já hraji v divizi 1 na 2-leté Junior College. Výhoda Junior College je, že je tu minimální věkový rozdíl a proto je tu větší šance dostat příležitost na hřišti už od prváku. Oproti tomu na 4-leté škole si většinou první 2 roky musíš „prosedět“ a šanci dostaneš až později. Většina hráčů, kteří to myslí s baseballem vážně tak absolvují cestu přes 2-letou Junior College a až poté se přesunou do 3.ročníku na univerzitě.
 
Co Tě vedlo k tomu vydat se hrát baseball do USA? V české extralize se Ti podařilo prosadit a patřil jsi mezi opory týmu. Lákala Tě nová výzva?
No v podstatě jsem přemýšlel jak se na rok dostat co nejdál od své přítelkyně. Ne, teď samozřejmě žertuju. V podstatě jsem takový plán měl už dlouho v hlavě. Moc jsem ani nepřemýšlel jak to všechno dopadne, vlastně to nedělám ani teď. Beru to jako šanci, kterou si díky baseballu můžu dovolit (bez baseballového stipendia bych na školu kvůli finanční stránce nemohl ani pomyslet) a po roce se rozhodnu co a jak dál.
 
Jak se mladý český hráč může dostat k tomu, že hraje baseball na škole v USA? Co všechno předcházelo tomu, než jsi absolvoval první trénink v Arizoně?
Byl to celkem zdlouhavý proces, ale naštěstí se to vyplatilo. Na úplném začátku stála „showcase“, kterou pořádá každý rok pro evropské hráče mající zájem hrát baseball na škole v USA, skaut Baltimore Orioles, Justin Prinstein. Tu jsem absolvoval před maturitou na podzim a moc mi to pomohlo. Měl jsem pár nabídek z různých škol a vybral jsem si školu v Arizoně. Ne však tu kde jsem teď, všechno se ještě trochu zkomplikovalo, což mi trochu napovědělo o tvrdosti s jakou tu všechno funguje. Když už jsme byli prakticky na všem domluveni (to bylo někdy předloni v listopadu) a v lednu jsem se ozval abych to s nimi podepsal, nikdo se mi už neozval. Prvně jsem si myslel, že je to jen omyl a dřív nebo později se spojíme, jenže oni už se mnou prostě přestali počítat. Byla to taková tvrdá lekce a měl jsem chuť to všechno zabalit. Měl jsem ale štěstí v neštěstí a ozval se mi nakonec nejlepší tým z té samé ligy do kterého bych si před tím netroufl skoro ani napsat. A tak jsem tady.
 
Je ve Tvém týmu více zahraničních hráčů nebo jsi spíše výjimka?
Náš tým je poskládaný z hráčů ze všech koutů světa. Já jsem teda asi z nejvzdálenější země no a potom tu mám ještě jednoho Evropana do party, vnitřního polaře z Holandska se kterým se už dobře známe od mala, když jsme proti sobě nastupovali v národních dresech. Dál tu máme kluky z Kanady, z Dominikánské republiky, z Curacao (Holandské antily v Karibiku), první meta z Virgin Islands a catchera z Japonska. To je asi všechno mimo USA. No a potom jsou tu lidi z celých států – nejčastěji jsem v kontaktu se spoluhráči z infieldu (je nást tu celkem 6 na 3 posty) kromě nás dvou evropanů je tu druhá meta z Michiganu, spojka z newyorského Bronxu a třetí metaři z Las Vegas a New Mexica. Přijde mi až neuvěřitelný jak dobrý vztahy tady mezi sebou máme a jak skvělou máme partu. Přestože konkurence je velká a všichni tu neustále bojují mezi sebou o pozice v týmu, v podstatě se to ani v nejmenším něják neprojevuje na pohodě a kamarádských vztazích mezi hráči.
 
Baseball a přístup k němu se v Tvém novém týmu určitě liší od toho, na co jsi zvyklý z Česka. Co Tě nejvíce překvapilo a jaké jsou největší odlišnosti?
Nejvíc odlišný je přístup hráčů, což je ale asi přirozená věc. Za prvé jsme všichni mladí a plní energie, nejde to úplně přímo srovnávat s naší extraligou, kde už má každý hráč spoustu vedlejších povinností. Druhý hlavní faktor je, že baseball je tu pro všechny extrémně důležitý. Zjednodušeně: když hraješ dobře baseball, můžeš se dostat na kvalitní školu a taky si díky basbeallu vysloužit stipendium, které může pokrýt veškeré náklady. A to se tu opravdu dost vyplatí, protože ty částky jsou astronomické.
 
Všichni známe americké sportovní filmy ze školního prostředí, ve kterých nesmí chybět trenér, co vládne týmu železnou rukou. Jak je to v případě Tvého týmu a vyžadují po vás trenéři něco, na co nejsi z českého prostředí zvyklý?
To jsi trefil docela přesně, takhle to tady máme. Hlavní trenér má absolutní moc, jak řekne tak to je, a přes to nejede vlak. Naštěstí je to člověk, který baseballu opravdu rozumí, což je velký štěstí. Celkově je tu celý fungování společnosti postavený na takové „rozkastované“ bázi, vedlejší coach bezmezně respektuje hlavního, hráči trenéry, prváci druháky...je to něco na co nejsme v Česku moc zvyklí. Netroufl bych si to ale přímo soudit jako pozitivní věc. Je to spíš takový slepý dodržování nějákých předepsaných hodnot...vždycky jsem si představoval, že to tak musí fungovat v armádě. Sledovat to v běžné společnosti lidí je zvláštní zkušenost.
 
Jak vypadá takový Váš normální tréninkový den?
Vstáváme ráno na 6 hodinu, kdy nám začíná atletický trénink. Potom dopoledne škola, končíme kolem 12 a v 1 už jsme všichni na hřišti a začíná baseballový trénink. Na začátku se rozcvičíme, potom následuje zhruba 2 a půl hodinový blok drillů nebo týmových situací, klasicky jak jsme zvyklí u nás. Rozdíl je v tom, že po tom všem následuje ještě hodinové „batting practice“, na to se tu všichni vždycky těší no a večer od 7 potom posilovna. Obdivuhodnou zajímavostí je výdrž našeho asistenta trenéra, který nám takhle denně na BP naháže až 600 míčů. Myslím, že zatím musí být nějáký kouzelnický trik, nechce mi totiž prozradit, jak to dělá.
 
Je jasné, že baseball je to, čím trávíš nejvíc času, ale chodíš i do školy. Jak moc je systém odlišný od toho českého a jak náročné je skloubit baseball a školu? Mají sportovci nějaké úlevy nebo je přístup k nim ve škole stejný jako v případě ostatních studentů?
Cítím tendenci lidí v Česku úroveň školství v americe podceňovat. Na první pohled to tak opravdu může působit, ale myslím, že je trochu potřeba pochopit všechny okolnosti. Jedna z těch hlavních je to, že si tu většina lidi za školu platí. To znamená, že tě prostě nemůžou vyrazit u první zkoušky. Ta spodní hranice, kdy je člověk schopen „prolézt“ je opravdu posunuta níž a to především kvůli zpoplatnění školy, a taky kvůli sportovcům, kteří mají většinou náročný tréninkový program a škola je nutně potřebuje jako reklamu a zdroj peněžních prostředků. Na druhou stranu, pokud se opravdu chcete něco naučit, ta vrchní hranice je taky velmi vysoko. Vybavení všech škol a různorodost přednášek je skvělá. Cítím tady taky daleko větší propojenost a návaznost oborů, což mě osobně dost baví.
 
Co by jsi poradil mladému talentovanému hráči z Česka, který zvažuje, zda jít hrát baseball na školu do USA?
Byl bych hrozně rád, kdyby se touhle cestou rozhodli jít i další hráči a jsem připraven jim s čimkoliv poradit nebo vysvětlit jak všechno funguje. I kdyby se mělo jednat o jediný rok zkušenosti, je to něco, co jinak v podstatě nemůžete zažít. Nemluvě o tom, když by tak mohla přijít šance vystudovat nějakou z prestižních univerzit. Když sleduju, jak se vyvíjí český baseball, jsem přesvědčen o tom, že počet hráčů, kteří se budou schopni touhle cetou rozejít, bude v nadcházejících letech jen přibývat. Vidím tu obrovské množství trenérů a kvalitních programů, které jsou schopny na to hráče u nás připravit. Je to na každém hráči, jak se k tomu postaví a jak moc bude vytrvalý.
 
Čím trávíš volný čas, pokud zrovna nejsi na hřišti nebo ve škole? Ví se o Tobě, že rád kouzlíš s kartama, podařilo se Ti přidat do repertoáru nějaké nové triky, na které se můžeme těšit?
Doufal jsem v takovou otázku. V podstatě pokud nejsem na hřišti, tak mám karty v ruce a otravuju ostatní lidi, aby si vytáhli kartu z balíčku. Taky co jinýho mám dělat uprostřed pouště? Na jaře až se vrátím, chystáme s klukama z Pointless Media takový menší brněnský kouzelnický projekt a na to se moc těším.

Kubo, díky za vyčerpávající rozhovor. Hodně štěstí v nadcházející sezóně i ve škole.