Začněme tím nejaktuálnějším, co je všude kolem nás, ale přitom celá věc možná nehoří, tak jak na nás chrlí média. Covid-19. Na žádný ročník se pravděpodobně nebude vzpomínat tak, jak na ten letošní. Celou zimu se tvrdě makalo, ale na jaře přišla stopka. Naše mladá velká smečka (24 hráčů, z toho 14 ročník 2007, zbytek 2008) byla přes měsíc odkázána na distanční výuku baseballu. Nikdo nelenil :D https://www.youtube.com/watch?v=5YuyfBMl0As&ab_channel=HBTV-Hro%C5%A1iBrno

O to víc budeme pravděpodobně vzpomínat na podzimní část sezóny, kdy jsme se zúčastnili turnaje Back2school a samozřejmě MČR. Před těmito turnaji se nám podařilo odehrát primárně během června základní část regionu, v které A tým složený převážně ze starších hráčů ani jednou nezaváhal a v posledním víkendu vyhrál oba zápasy proti rivalovi Drakům Brno, kdy zejména v prvním utkání šlo o malé finále, možná náhradu za ČBP a kdy se nám podařilo soupeře přehrát v koncovce. Stali jsme se vítězem základní části a zajistili si tak přímý postup na MČR. Za mnohem větší pozornost však stojí výkony našeho B týmu, který nakonec v osmi členné soutěži skončil na úctyhodném čtvrtém místě a ze 14 utkání sedmkrát zvítězil.

Přes prázdniny probíhaly kempy, kde se první tři týdny děti mohli dále sportovně zlepšovat. V srpnu se uskutečnil turnaj Euro Baseball Tour v Třebíči, kde jsme měli zastoupení. Poslední víkend se i přes všechny otazníky podařilo uspořádat pražský Back2school. Finále proti Eagles se sice odehrálo o týden později, ale náš celek ani jednou nezaváhal a těšil se z prvního místa. I druhý tým se přes poslední místo na turnaji neměl za co stydět, protože potrápil ostatní a byl rovným soupeřem v mnohých zápasech.

V dalších víkendech se nám bohužel podařilo odehrát pouze přátelské utkání s Draky, kdy jsme sice v prvním zápase zaváhali, ale brali jsme to jako přípravu na MČR, které se konalo o týden později na Eagles v Praze. Skupinou jsme prošli bez zaváhání a čekalo nás semifinále s pražským Sabatem. Ten však překvapil svým tlakem i šikovným nadhazovačem, který nás držel technickým nadhozem na uzdě. První polovinu jsme byli mnohem horším týmem. Ve sportu však není konec, dokud není opravdu konec, a to jsme si dokázali a věřím, že ze zápasu odnesli. Nátlakem v posledních dvou směnách jsme skóre zvrátili v náš prospěch a mohli se radovat z postupu do finále. Bohužel jsme zaplatili daň v podobě vyházení naší nadhazovací dvojky, Štěpána Fialy. V neděli nás čekal brněnský dlouholetý rival, Draci Brno. Proti sobě se postavili jedničky – v černém dresu Mati Takeda a za nás Týna El Ghannam. Zápas měl skvělou atmosféru a k vidění byly nádherné momenty. Bohužel pro nás přišla pálkařská smršť ve třetí směně, kdy nám soupeř odskočil na rozdíl osmi bodů. V poslední směně jsme korigovali třemi body, konečný stav 11:6 pro Draky. Patří jim gratulace za vítězství, ale zejména za zrcadlo, které nám ukázali. Věřím tomu, že 70 % procent zápasů bychom vyhráli, tentokrát jsme si vybrali slabší chvilku. Nutno zmínit jednu věc. Byli jsme unešeni posilou soupeře, který se v létě vyloupl se z pardubického softballu. Pracovní název dostal od Dvořky „Ondra Furko“ vzhledem k tomu, jak byl fyzicky vybaven. Mě to připomnělo návštěvy USA na světových sériích LL, kdy měly podobné hráče ostatní týmy. Jejich týmové sebevědomí raketově stouplo a bylo skvělé hrát proti takovému soupeři poslední zápas sezóny. Věřím, že si to užili nejen hráči, ale také rodiče. Škoda jen, že podobné zápasy nehrajeme víckrát než dvakrát do roka.

Cíl byl splněn. Dokázali jsme, že stále patříme do naprosté baseballové špičky v ČR. Věřím, že každý hráč si odnesl ponaučení, že věci se musí dělat do konce a že brzdit není potřeba v cíli, ale že je potřeba běžet dál. Zvládli jsme celou sezónu se 24 hráči rozdělenými do dvou týmů a nikdo neskončil a věřím, že to ani nemá v plánu. Čtrnáct hráčů čeká přechod na velké hřiště. Další přibližně dvacítka přijde z U11. Čeká nás další úžasná sezóna, ale nyní je čas na jiné sporty a kompenzaci.

Poděkování zaslouží všichni hráči: Týna, Fučajs, Krykro, Jáchym, Trenďák, Štěpa, Svobodis, Vincent, Robka, Mara, Tobi, Kovi, Kuba, Jura, Smithers, Štístko, Bruno, Honza Dvoři, Matějkis, Danda, Filda, Flachsík, Fajtík a Oliver. Nikdy bychom vše neodehráli bez Štěpi, bratří Ríše a Bruna a Vojťase Malého. Kam bychom dojeli bez rodičů, velké díky za děti i za nás trenéry. Spešl fenks Báře El G za technickou pomoc se zajišťováním výjezdů a stravy, za jedinečné warmupy a kondiční přípravu. Patříš mezi nás. Díky Lucce za akcičky v altánku a skvělá týmová trika. Beze slov patří velké díky člověku, který se zasloužil velkou mírou právě na přechodu z malých hrošíků na občasně rozumně a dospěle jednající Hrochy a není jím nikdo jiný než Čočo, díky i tobě. Díky všem za skvělý první rok v této přátelské organizaci.