Měli jsme 21 kluků, které jsme rozdělili do dvou týmů - Hroši a Hroch.

Hroši prošli celou sezónou jen s jedinou prohrou v základní části a suverénním způsobem také ovládli Mistrovství České republiky, kde ve finále zdecimovali největšího rivala Draky Brno poměrem 16:3. Nebylo pro mě velkým překvapením, jak dobře tým Hrochů hrál, protože v této kategorii máme opravdu talentované hráče- silnou baterii nadhazovačů, 4 catchery, stabilní a málo chybující vnitřní i zadní polaře. To, že tým Hrochů bude patřit k favoritům soutěže jsme věděli již z předchozích sezón, kdy vyhráli v kategorii U10 Super Cup a Český pohár.

Mnohem větším překvapením však pro mě byl tým Hrocha, který byl složen z kluků, kteří se nedostali do výběru Hrochů a ze 4 mladších kluků z kategorie U10. Tento tým k úžasu všech dokázal postoupit z kvalifikace, kde otočil 3! zdánlivě prohraná utkání, na MČR. Na mistrovství dokázali potrápit budoucí vítěze Hrochy a Třebíč musela vytáhnout své dva nejlepší nadhazovače. Páté místo na Mistrovství ČR považuji za naprosto úžasný výsledek pro tým, kterému na začátku sezóny nikdo nevěřil.

Výsledky jsou pěkná věc, ale více než ty mě těší, že se nám s Fiftýnem podařilo dát klukům základy správné techniky hodu (házecí program Johna Husseyho) a základy pálení; polařské základy byly dobře položeny již o rok dříve díky Čočovi, což nám práci usnadnilo.

Byl bych strašně nerad, kdyby se z těchto kluků stali namyšlení blbečci, kteří na základě jedné povedené sezóny na sobě přestali pracovat. Je třeba mít vždy na vědomí, že úspěchy na malém hřišti (tj. do 13let), nejsou vůbec podstatné, podstatné je, jak budou kluci hrát v 18 letech, kdy se teprve bude rozhodovat, kam až se s baseballem mohou podívat (možností je mnoho: americké univerzity, profesionální soutěže- MLB, australská liga,.., reprezentace ČR (Mistrovství Evropy, světa, olympijské hry), Extraliga- jedna z nejlepších mužských soutěží v Evropě atd.).

Naším hlavním cílem je udělat z kluků všestranné sportovce, kteří se ve vyšším věku specializují na baseball. My trenéři se jim jen snažíme pomáhat, radit, ale samostatnou práci a dřinu si musí odmakat sami. Přeji si, aby jim zůstalo nadšení, díky kterému bylo letos radost s nimi pracovat. Toto nadšení je totiž mnohem více než výsledek.