Malá baseballová liga se po prvních úžasných letech fungování, kdy jsme působili na 10 školách, pořádali celoroční soutěž, turnaje včetně již zmíněného Zetka, All Star Game, organizovali sportovní kempy a mnoho dalších aktivit, dostala do prvních problémů. MBL byla založena jako školní soutěž, která měla ukázat, že školní systém je lepší než ten klubový. Podařilo se ukázat, že školní systém má nesporné výhody: každá škola má své hřiště, tělocvičnu, zázemí, o které se musí starat, neboť jej potřebuje pro svoji výuku. V odpoledních hodinách již výuka neprobíhá, a tak je možné i vhodné sportovní zázemí využít pro sportovní aktivity dětí, které se chtějí po celém dni sezení hýbat. Tím, že se jedná o sportování „vlastních“ dětí, měla by škola, dle mého názoru, který se mi dařilo prosazovat, dát pronájem prostor bezplatně.

Kromě této zásadní úvahy jsme přišli i s opravdu sportovním modelem – děti každé úterý trénovaly a ve čtvrtek hrály utkání proti týmu z jiné základní školy. Veškeré vedení tréninků a organizace utkání šly za MBL.

Nevýhodou bylo, že jsme si pro aplikování tohoto modelu vybrali ten zřejmě nejnáročnější sport, který vyžaduje mnoho speciálního vybavení (rukavice, pálky, mety, catcherovské vybavení, helmy…), k tomu hřiště patřičných rozměrů (zde jsme museli vybírat jen školy s velkým venkovním hřištěm – výjimku jsme udělali jen u Sirotkové, která měla jen malý dvorek, a tak všechna utkání hrála na hřišti soupeřů).

S tím vším jsme si dokázali poradit, jen jediný problém jsem nedokázal včas vyřešit. A to byli trenéři. Potřeboval jsem někoho, kdo baseballu aspoň trochu rozumí. Bylo tedy logické přemlouvat své kamarády, které jsem měl v jediných dvou baseballových klubech, které tehdy v Brně působily. Přestože tehdy panovala velká rivalita mezi Draky a Technikou, mladší generace hráčů se dokázala nad tuto řevnivost povznést a vložila se s nadšením do společného projektu.

Cca 20 hráčů–trenérů si rozdělilo své působení dle dojezdové vzdálenosti od svých domovů a chopili se trenérské práce. Kluci byli tak šikovní, že si jich bohužel brzy všimly i jejich mateřské kluby, které je přinutily trénovat raději v jejich organizaci než na základních školách. Tím silně narazil školní systém na ten v Evropě tradiční klubový. Cítil jsem, že tato situace může nastat, ale nebyl jsem schopen rychle naučit tolik dobrovolníků z řad studentů či učitelů náš složitý sport.

Dalším problémem bylo, že jsem měl školní soutěž naplánovanou kvůli menší velikosti školních hřišť pouze pro děti do 12 let, poté měl přijít velký draft (chtěl jsem velkou show v Rubínu, kde by si zástupci Draků a Techniky v jednotlivých kolech dražili hráče z jednotlivých škol). K tomu bohužel nikdy nedošlo, neboť si oba kluby nejlepší hráče vybraly už dávno a o ostatní neměly zájem.

Upřímně, nechtěl jsem se nikdy starat o klub s dospělým baseballem, chtěl jsem jen udělat pořádné zázemí s velkou mládežnickou základnou (svoji oblíbenou pyramidu), ale když za mnou přišli odchovanci MBL, že se pro baseball nadchli a že by chtěli spolu hrát dál, slíbil jsem, že jim pomohu. Jediným řešením, jak v tomto sportu pokračovat, bylo založit nový klub.

Symbolem školní ligy byl hroch, neboť to bylo mé oblíbené zvíře (nebylo to jako v povídce Šimka a Grossmanna, kde o hrochovi zaznělo: „líbí se mi, že je špinavej“, mně to zvíře přišlo prostě krásné! :-)). Ve sportovním prostředí bylo moderní nazývat kluby podle zvířat, bylo tedy jasné, jakým směrem půjdou naše úvahy (zřejmě dobře, že jsme nezakládali klub na začátku 20. století v Americe, kdy se některé kluby pojmenovaly podle barev ponožek – např. Boston Red Sox nebo Chicago White Sox. Nedokážu si představit, za jaký tým by hrál můj druhorozený syn Bob, který barevnými kreacemi oblečení naprosto nešetří. A už vůbec netuším, jak by se název řešil ve dnech, kdy má každou ponožku jinou).

Možná někomu přijde, že hroch není zrovna atleticky vyhlížející zvíře, ale myslím, že hezky symbolizuje náš sport, neboť ukazuje, že baseball může hrát opravdu každý. Kromě rychlých atletických typů mohou být úspěšní i kluci s nadváhou, kteří by ve většině sportů neměli šanci. Hroch působí klidným dojmem, ale pokud se nezvaný host dostane do jeho území, dokáže vyvinout rychlost až 40 km/h, což je rychlost Usaina Bolta v dobách jeho největší slávy!

Bylo tedy rozhodnuto! Vznikl nový sportovní klub HROŠI BRNO.