Hippos získávají druhé místo na otevřeném MČR B
Vydařená sezona, ve které scházel jen malý krůček veliké senzaci.
Letošní sezona U13 byla už od začátku výzvou jak pro hráče, tak pro trenéry. Zároveň však v sobě nesla velký potenciál, který se v konečném zúčtování podařilo naplnit.
Do sezony jsme vstoupili se třemi týmy v oblastní soutěži. Byla to složitější a náročnější ze dvou cest, protože druhou variantou bylo postavit jen dva týmy, což by bohužel znamenalo ořezat, někdy až úplně vyloučit, hrací prostor pro mnohé hráče. Naší motivací bylo dát prostor všem a zároveň umožnit, aby se všichni hráči rozvíjeli na pozicích a v situacích, kde jsme věřili, že by měli být. Nebylo to vždy bezproblémové a jednoduché, ale oblastní soutěž přesto proběhla důstojně a splnila to, co jsme si od ní slibovali. Na jejím konci jsme mohli vybrat dva týmy, které byli nejlepší možnou verzí sebou samých.
Hippos, to znamená B tým Hrochů, rozhodně není odkladiště pro nepotřebné nebo netalentované hráče. Naopak. Jsem přesvědčen, že mnoho z nich to dotáhne v baseballu daleko, včetně reprezentací všeho druhu, univerzit v Americe, a třeba i profesionálního baseballu. Ocitnout se v „béčku“ nemusí být pro kluky vždy jednoduché a vím, že o sobě mohli někteří pochybovat. Taky ale vím, že sezona jim ukázala, co všechno v nich je, že jejich strop je vysoko a že baseball je cesta, která odměňuje ty trpělivé, pracovité a odhodlané.
Na ČBP jsme předvedli slušné výkony. Dvakrát jsme porazili papírově slabší tým (Technika), dostali nakládačku od favorita (Hroši), a odehráli důstojný zápas z dalším favoritem (Ježci). Následný zápas o 5. Místo proti Drakům pravdivě ukázal, jak na tom právě baseballově jsme. Táhla nás slušná obrana i nadhoz, selhávala pálka, což vedlo k prohře 0:9. Celkové šesté místo na ČBP Moravy je dobrý výsledek, i vzhledem k tomu, jak je Morava jako oblast silná (první tři týmy na letošním MČR jsou z Moravy, z 8 účastníků jich bylo z Moravy 5).
Ukázali jsme, že se s námi musí počítat, ale zároveň jsme věděli, že svůj úplný potenciál jsme ještě nenaplnili a nepředvedli. Naplnili jsme ho ovšem v tom nejdůležitějším čas – závěrečné části sezony.
Na konci prázdnin a v září nás čekal baseballový maraton, program, připomínající zatížení profesionálních týmů a hráčů. Udělali jsme kus práce na náročném týdenním soustředění, odehráli vydařenou přípravu na turnaji BTS v Praze a konečně jsme tak před sebou měli první vrchol sezony, kde jsme mohli ukázat, jak velký kus cesty jsme jako tým tento rok urazili – kvalifikaci na MČR U13.
Začátek turnaje poznamenalo odstoupení jednoho z týmů, takže se ze 4 tříčlenných skupin staly dvě tříčlenné a jedna velká, pětičlenná, do které jsme zapadli i my, stejně jako Hroši, což jsou nešťastné okolnosti, které nás provázejí bohužel často - bratrovražedné souboje nejsou nikdy ideální. Pětičlenná skupina se také hrála na systém 2 porážek, což pro nás znamenalo (v případě pomýšlení na postup) o jeden zápas navíc, což je velká prověrka zvlášť pro sílu týmu na nadhozu. Téhle výzvě jsme ovšem čelili se vztyčenou hlavou a kluci zúročili všechno, co se za rok naučili, co si vydřeli. A potenciál, o kterém jsme my trenéři věděli, že ho mají, konečně ukázali.
Začali jsme povinným vítězstvím proti Arrows (11:7). V dalším zápase proti Kladnu se bohužel projevila taktická stránka, kdy jsme nemohli jít do zápasu nadhazovačsky naplno, a prostřídali jsme kluky tak, abychom pořád měli to nejlepší na rozhodující dva zápasy následující den. Prohra 3:13 rozhodně nebyla vypovídající o našich kvalitách.
V neděli jsme začali zápasem „o všechno“ se Sokolem Hluboká. Kdo ho viděl, rozhodně neprohloupil. Vynikající výkon našich kluků nakonec vyústil ve walk-of vítězství 8:7 a obrovskou radost, jelikož nás čekal zápas o postup na MČR. Bohužel, Hrochům se nepovedl zápas proti Kladnu, který prohráli, a tak nás čekal onen nepříjemný bratrovražedný souboj.
S Hrochy jsme prohráli 4:8. Hráli jsme výborně. Favority jsme trápili až do konce a šanci na vítězství jsme rozhodně měli. Bylo to sice zklamání, ale zároveň jsme všichni – Hroši i Hippos – byli od začátku do konce jeden tým. Vím, že to kluci z Hippos, i přes zklamání, kamarádům a spoluhráčům z Hrochů hrozně moc přáli, a stejně tak vím, že Hroši si vyčítali, že neporazili Kladno, aby mohli kamarádům a spoluhráčům z Hippos fandit a na tribunách je dohnat k vytouženému postupu. Jsem na kluky v tomto ohledu moc pyšný.
Prohru s Hrochy je třeba dát taky do kontextu – jak ukázal čas, prohráli jsme 4:8 s druhým nejlepším týmem v celé ČR. Jsem naprosto přesvědčen, že Kladno bychom v rozhodujícím zápase porazili. Kluci na tom turnaji opravdu hráli takto dobře. I tak je to pochopitelně sice velká škola, ale i skvělá zkušenost. K velké senzaci chyběl doopravdy jen ten malinký krůček.
Mistrovství ČR B pak už bylo řekl bych až pohodové zakončení skvělé sezony, kterou Hippos odehráli. Zápasy tam byly vyrovnané a jediná prohra na turnaji s Tempem nás posunula na druhé místo. Neodpovídá to ovšem úplně realitě. Cílem nás trenérů bylo v tomto závěru sezony nechat hrát všechny – to znamená celý široký kádr 18 hráčů, které jsme na turnaji měli. Povedlo se a všichni si turnaj užili. Kdybychom nechali hrát vždy nejsilnější sestavu a šli tvrdě za vítězstvím, tak, jako na kvalifikaci, výsledky i umístění by vypadalo jinak. O to ovšem v mistrovství B podle mě nešlo. Byla to pro nás zábava a odměna, kterou jsme si za celý rok plný nasazení a dřiny zasloužili.
Máme jako klub ohromnou výhodu. Máme tolik dětí, jako nikdo jiný. Hippos jsou u nás sice B tým, ale porážíme Áčka ostatních a pohybujeme se na hraně absolutní republikové špičky (což je prvních 8 týmů). Zároveň máme štěstí na spoustu kvalitních trenérů, kteří se klukům věnují bez ohledu na to, v jakém týmu se zrovna nacházejí. Letos měli kluci obzvlášť velké štěstí na trenérský tým. Stejně tak já, protože jsem strávil rok nejen s fajn lidmi, ale hlavně trenéry, kteří své práci rozumí a dávají hráčům vše, co jen můžou. Díky moc Adamovi Koširovi, Štěpánovi Chytkovi, Serhiy Holovkovi, Petru Janderkovi i později připojenému Vojtovi Kupskému.
Tímto chci poděkovat i všem hráčům. Cesta baseballisty není vždy jednoduchá, ale když se dře a táhne za jeden provaz, tak je to cesta skvělá. A já jsem moc rád, že tu cestu můžu jít zrovna s vámi.
Nakonec chci poděkovat rodičům. Bez vás by to nešlo. A mít dobrou partu a podporu není samozřejmostí. Díky.
Za fotky velké díky Markovi Tomanovi!
Kategorie: U13
