Draky jsme v posledním zápase před MČR porazili a věřili jsme si na ně. Po mnoha soubojích v lize jsme znali všechny jejich hlavní nadhazovače a z rozlosování bylo jasné, že je na nás vystřídají po limitech.

Zápas jsme na kopci svěřili Matesovi Němčanskému, který nám s podporou obrany dal první směnu bez bodu, ve druhé si však poranil rameno. Směnu sice doházel, ale Draci dokázali třikrát skórovat. Na nadhoz posíláme plán B – Fífu Voleše, který nám dává fantastické tři směny a drží Draky s nulou. V útoku nejdříve stahujeme na rozdíl jednoho bodu a v šesté směně po velkém tlaku zápas čtyřmi body otáčíme. Dohrávku zápasu začínají Draci leadoff doublem a tak posíláme zavřít zápas naši jedničku Říčňáka, který vyprovází soupeře třemi strikeouty. Můžeme slavit důležitou výhru 6:4.

První cíl splněn, ale hotovo není. Večer musíme ještě porazit Arrows. Ti se v první směně zakusují do Víťi Nového a dávají tři body. Takový začátek jsme nečekali a soupeř je na koni. Navíc se nám zpočátku nedaří najít recept na pomaleji házející nadhazovače soupeře. Na dostřel nás však drží dobrá práce na kopci od Pedra a Pospeca a věříme, že je jen otázka času, než se naše pálka probudí. A taky že ano. Nejdříve ve třetí směně stahujeme na rozdíl jednoho bodu a hned v dalším iningu nás dostává do vedení oběhový grandslam homerun Fialky. Padá z nás nervozita a i když není náš náskok velký, zvládáme závěr celkem v poklidu. Vyhráváme 7:4.

V sobotu nás nejdříve čeká zápas s papírově nejslabším celkem z Domažlic. Šetříme marody, necháváme hrát širší sestavu a i díky devítibodové třetí směně vyhráváme 17:8. Na kopci se představili Viktor a Maty Doležal.

Ve skupině B dopadlo vše podle papírových předpokladů a tak je naším soupeřem v semifinále Tempo. O osudu zápasu rozhodla už první směna a nešťastné zranění nadhazovače soupeře Zelenky. Náhradní nadhazovači nám chutnali a skórujeme v každé směně. Za nás odvedl spolehlivý výkon na nadhozu „Pedro“ Charvát. Přestože si obrana vybrala několik slabších chvilek a soupeř tak pravidelně stahoval náš náskok, vyhráli jsme vysoko 19:9.

Hurá, jsme ve finále. Menší hurá už bylo, že nám do něj zbýval víceméně jen jeden nezraněný a nevyházený nadhazovač. Kromě Němči se v prvním zápase totiž zranil i Říčňák. Ale to se holt ve sportu stává a s našim starterem Matesem Netopilkem jsme Draky v sezoně už dvakrát porazili. Jdeme se o zlato porvat.

Bohužel už první směna dává tušit, že to asi nebude náš den. V útoku máme běžce ve skórovací pozici, ale první krásný odpal nám soupeř vymazává ještě lepším zákrokem v poli a druhý je 80metrový linedrive přímo do rukavice outfieldera. V dohrávce naopak Drakům chybami v poli naservírujeme hned 4 doběhy.

K náporu se nadechujeme ve třetí směně, kdy velkým tlakem na pálce stahujeme na 4:5 a posíláme Borise Večerku z kopce. Jsme na dostřel. Ale jen na chvíli. Hned v dohrávce se Drakům daří nejpovedenější útok v sezóně. Mates neháže špatně, ale Draci už jsou na něj načasovaní, dávájí tvrdé kontakty a pole pod tlakem vrší další chyby. Bohužel nemáme jak reagovat. Zkoušíme zariskovat Sebou Přikrylem, ale ten po zranění není ve formě a nezafungoval. Ze směny se dostáváme až po obdržení dvanácti bodů. Je po zápase, prohráváme vysoko 4:19. Bereme stříbro.


Soupeř byl ve finále prostě lepší a vyhrál zaslouženě. Ale není důvod být smutný. Kluci makali naplno, nejen na turnaji, ale v celé sezóně. Vyhrávají spolu, prohrávají spolu a o tom (nejen) dětský sport je. O emocích, kamarádství, radosti ze hry, o velkých výhrách, ale i o smutku a nezdarech.

Když se ohlédneme za celou sezónou, můžou na sebe být kluci hrdí. Ne kvůli stříbru z MČR, ale pro všechnu tu energii, kterou vynaložili na to, aby z nich byli lepší hráči a lepší spoluhráči. Na všechny cíle, které si dali a pak makali na tom, aby je splnili, i když se to třeba někdy nepovedlo.

Byl to dlouhý rok. Od březnového výletu do Itálie po finále republiky jsme odehráli 66 zápasů. Nikdy jsem s žádnou kategorií tolik zápasů neodehrál a bylo to někdy hodně vyčerpávající. Nejen být skoro každý den na hřišti, ale mít baseball v hlavě všude sebou. Přesto jsem si sezónu užil a tak tedy asi musím poděkovat hráčům za to, že na sobě makají a chovají se tak, že mě to pořád baví:) Díky i rodičům, že kluky podporujete ve sportu a Dvořkovi, Ovesovi a všem v klubu, že se pro nás všechny snaží vytvořit co nejlepší podmínky.