Ahoj Alexi, zaprvé bych tě rád přivítal v našem klubu. Dohoda o přestupu s hráčem tvých rozměrů pro nás může hodně znamenat. Můžeš nám nastínit, co všechno stojí za tvým rozhodnutím přestoupit k Hrochům?

Díky Martine. Velmi mě těší tato nová příležitost. Za prvé, a pro mě ten nejdůležitější důvod je moje chuť hrát baseball. Pořád v sobě mám ten zápal a chuť soupeřit a pomoct svému týmu vítězit. Draci jsou velmi silný klub, s velkou spoustou talentovaných hráčů, skvěle složených ze zkušených veteránů a dravých mladíků. Pro mě by bylo velmi složité hrát, obklopen takto dobrými hráči. Nebylo to vůbec jednoduché rozhodnutí, ale nastavil jsem si cíl, že chci znovu hrát a to i za předpokladu, že bych si musel sbalit věci a odjet hrát do Afganistanu, udělal bych to, jen pro tu šanci dostat se znovu na hřiště. Navíc jedno z nejoblíbenějších zvířat mého syna je právě hroch. Takže když jsem se ho ptal: “Bylo by v pohodě, kdyby byl táta Hroch?” Nadšeně zvolal “YES” a pak už nebylo co řešit.

Ze všech klubů a možností, proč právě Hroši?

Tak hlavně proto, že Brno je můj domov a chtěl jsem zůstat co nejblíže rodině. Další cíl, který jsem si dal, je aby moje děti měly vzpomínky na tátu, hrajícího baseball. Mám v Hroších pár kamarádů a bývalých spoluhráčů, což určitě pomůže prolomit ledy v novém týmu. Nakonec u Hrochů vidím potenciál rostoucího klubu, plný mladých, talentovaných hráčů, kteří se snaží udělat další velký krok. Tohle perfektně sedí s klubem, kde jsem prvně hrál a trénoval v Adelade, Jižní Austrálii. Tým se jmenoval Woodville Senators. Další plus a opravdu se zdá, že to skvěle zapadne.

Je tu něco, co bys rád směřoval všem těm lidem, které jsi stačil u Draků poznat? Sedm let jsi za tento klub hrál a z titulu v české extralize jsi se s nimi radoval pětkrát.

Slova jako “děkuji” dostatečně nevystihují pocity, které k Drakům chovám. Všechna ta laskavost, kterou ukazovali mé rodině a mně, byla úžasná. Opravdu jsme se cítili jako rodina, nebo lépe, my jsme se rodinou stali. Všichni z vedení, trenéři, junioři, fanoušci a ti nejdůležitější, spoluhráči budou mít vždycky u mě v srdci speciální místo. Patří jim za všechnu péči, kterou jsem dostal, a že mě nechali růst nejen jako hráče, ale i v životě. Mít tu možnost cítit se jako vítěz, cestovat po celé Evropě a soupeřit proti nejlepším klubům a být akceptován a brán zahraničním týmem, kde neste schopni mluvit stejným jazykem a někdy se tak cítit ztraceně, bylo opravdu něco speciálního. Hrál jsem sedm let za Draky než se moje tělo rozpadlo a já jsem do toho šlapal pořád stejně. Budu jim rozhodně moc fandit v letošním Evropském poháru!

Ty jsi skoro celou letošní sezónu strávil, kvůli zranění zad, mimo hru. Jak sis přihodil toho zranění a jak se celá věc s tímto nepříjemným zraněním posunula?

Catcheroval jsem dvacet tři let. Bohužel tu neustálou zátěž moje tělo jednoho dne nevydrželo. Jednoduše moje záda řekla dost nezávisle na tom, co chtěla hlava. Jsem teď sedm měsíců po operaci a jsem hodně napřed stanovenému plánu. Následuji rehabilitační plán velmi zodpovědně a k tomu si hledám alternativní metody, které mi pomáhají rehabilitovat rychleji. Z našeho těla dostaneme mnohem více, pokud tomu budeme věřit. Změnil jsem své posilovací plány, jídelníček, mentální přístup tak, aby všechno klapalo jak na hřišti, tak i mimo něj. Cítím se skvěle! Rehabilitace mých zad bude neustálý proces nejenom v příští sezóně, ale po zbytek mého života. O jedno procento lepší každý den, to je moje mantra!

Řadíš se mezi pět nejlepších pálkařů, v podstatě každou sezónu, kterou jsi v české EXL odehrál. Jaké jsou tvé představy a co očekáváš od sezóny 2018?

Během těch devatenácti sezón, které jsem odehrál jako profesionální hráč, pálení pro mě nikdy nebyla ta snadná část. Obrana vždycky bylo to, čím jsem se prodával, moje obchodní značka. Jako kolotoč vidím celý můj vývoj, byla tam vysoká i nízká čísla, pokud se bavíme o statistikách. Poslední roky mě však jako pálkaře necharakterizují. Jediná sezóna, kterou můžu ovlivnit, je ta přede mnou a ta začíná už dnes zlepšením se o jedno procento. Zkusím začít týmu pomáhat vítězit těmi malými věcmi. Pokud se toho budu držet, statistiky se o sebe postarají samy. Moje jediné očekávání je zůstat zdravý a nadále získávat sílu. Mít dobrý přístup a psychickou odolnost, kterou chci udržet skrz dlouhou baseballovou sezónu. A nejdůležitější je se tím vším bavit.

Tento rok je už devátý, co se do tvé kariéry v Brně týče. Kdy se věci obrátily a ty ses tu rozhodl zůstat na trvalo? Co tě přimělo zůstat?

Nikdy jsem žít v Evropě neplánoval, ale život mě sem prostě zavál. S narozením mého syna před třemi lety bylo jasné, se všemi možnostmi, že Brno je nejlepší místo, kde založit rodinu. Teď už tu bydlíme čtvrtý rok, budujeme dům a navazujeme vztahy. Vím, že jde o nejlepší místo pro moji rostoucí rodinu. S tím vším, co jsem teď popsal, každý den myslím na to, jak moc mi chybí rodina a přátelé zpátky doma.

Mohl by jsi našim fanouškům prozradit něco o sobě a své rodině?

Určitě. Žiju s přítelkyní Denisou, se kterou máme dvě krásné děti William Edward (3 roky) a Valentina Anna (1 rok) a k tomu ještě obrovskýho psa se srdcem ze zlata, Darta. Oni jsou pro mě vším. Pro mě samotného platí, že kafe piju zásadně černý a whisky čistou. Miluju jízdu na kole a nesnáším chytré telefony. Avokádo je moje nejoblíbenější jídlo. Jsem magor do Star Wars a Her o trůny. Nový Zéland je pro mě číslo jedna destinace, kam bych se rád podíval. Pokud věříš tomu, že je Země placatá nebo dinosauři nebyli skuteční, tak si nebudeme rozumět. Nakonec, číslo jedna, na mém seznamu je potápět se s velkými bílými žraloky.

Děkuji mockrát za tvůj čas, těšíme se až se připojíš k týmu. Snad vše hladce vyjde a užijeme si další nezapomenutelnou sezónu.

Jasně, díky Martine, nezbývá nic než do toho skočit!